Udržitelná doprava

Udržitelná doprava se snaží minimalizovat svůj dopad na životní prostředí a využívat spíše obnovitelné zdroje energie.[1] Vzhledem k tomu, že svět je „v pohybu“ (stoupá počet cest i dopravních prostředků, a to bez ohledu limity dané dopravní infrastrukturou i náhodnými krizemi, například pandemickou situací v r. 2020–2021), představuje velkou zátěž pro životní prostředí. Na celosvětové spotřebě energií a emisích oxidu uhličitého se podílí z 20 %–25 %.[2] Ze všech energetických sektorů se právě díky dopravě nejvíce zvyšuje produkce skleníkových plynů.[3] Silniční doprava je také významným původcem smogu.[4]

Mezi nepříznivé jevy, kterými společnost nepřímo platí za dopravu, patří dopravní nehody, nedostatek fyzické aktivity, čas zmařený dojížděním a zranitelnost vůči nárůstu cen paliv. Důležitá je také „uhlíková stopa“ této činnosti. V rámci udržitelné dopravy je snaha nepříznivé jevy co nejvíce potlačit. Zahrnuje to i omezování samotné dopravy — zatímco klasický přístup dopravního plánování obecně předpokládá (a tím podporuje) nejvyšší míru mobility; naopak v rámci snahy o trvale udržitelný rozvoj je doprava prostředek, nikoliv cíl.[5] Základem tohoto přístupu je tedy snaha plánovat města a jejich dopravní tepny tak, aby se zbytečná doprava omezila.

[1] Podle Wikipedie sem patří například chůze, jízda na kole, veřejná doprava nebo sdílení automobilů, viz Wikipedie, Online.

[2] Transport Technologies and Policy Scenarios [online]. Světová energetická rada, [cit. 2010-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-04. (anglicky)

[3] IPCC Fourth Assessment Report: Mitigation of Climate Change, chapter 5, Transport and its Infrastructure [online]. Mezivládní panel pro změny klimatu, 2007 [cit. 2010-10-29]. Dostupné online [cit. 2021-05-18]. (anglicky)

[4] National Multipollutant Emissions Comparison [online]. US Environmental Protection Agency, 2009-11-4 [cit. 2010-10-29]. Dostupné online.

[5] Preclík, V.: Průmyslová logistika, 116 s., ISBN 80-01-02139-4, Vydavatelství ČVUT v Praze, 2000

Základním předpokladem vzniku dopravy je touha vidět a zažít nové země/místa a poznat zvyky jejich obyvatel. „Mobilita je osvobozující a posilující. Ale i dobrých věcí může být příliš. Rostoucí počet lidí, zkoušejících si svou svobodu a sílu, ucpává naší planetu a její tepny.“ [1]. Mobilita – jeden z fenoménů moderního světa je v současnosti pojímána jako důležitá součást kvality života a účast na ní se začíná počítat k základním lidským právům. Mobilita se tak stává nevyhnutelnou součástí současného života, a to jak v rámci ekonomických vztahů, tak ve volném čase jednotlivců. Její negativní dopady poznamenávají náš život. Stále více dopravních prostředků ucpává městské ulice, přílišná mobilita lidí se stává problémem [2].

Obrázek 1: Aspekty životního stylu a celkové environmentální dopady mobility[3]

[1] Schmeidler, K. Mobilita, transport a dostupnost ve městě. Ostrava: Key Publishing, 2010. ISBN 978-80-7418-063-7 (brož.).

[2] Adams, J. Hybermobility [online]. In Prospect: London, 2000 [cit. 2012-03-25].

[3] Zdroj: (Akenji, Chen, 2016).

Doprava prošla během 150 let razantním vývojem. Od koňských pohonů, lodí, přes parní vlaky, první automobily, letadla, rakety do vesmíru, až po inteligentní automobily (Tesla) a využití vodíkového pohonu. Rozvoj dopravy souvisel s průmyslovým vývojem, ekonomickým růstem a zároveň snahou lidstva o překonání co největší vzdálenosti v co nejkratším čase. S vývojem dopravy se zvyšovala životní úroveň obyvatel a zrychloval se ekonomický růst. Větší dostupnost dopravy též nastartovala procesy globalizace a rozmach světové ekonomiky, přesun zdrojů do zemí s levnou pracovní sílou a rozvoj cestování, přičemž to s sebou nese negativní dopady na životním prostředí. Člověk chtěl být všude a první; přírodě a životnímu prostředí tím však napáchal velké a neodvratné škody.

Automobilový průmysl mocně investuje do řady technologií od přechodu na elektrický pohon po užití vodíkových článků, aby snížil emise a řešil problémy kvality ovzduší. Ale existuje více způsobů, jak snížit uhlíkovou stopu. Ve hře je mnoho subjektů, které se nezaměřují pouze na vozidla samotná, ale i na způsob jejich využívání. V posledních letech rychle roste zájem o možnosti sdílené mobility, která poskytuje alternativy k individuální automobilové i veřejné dopravě. Důvodem, proč lidé využívají carsharing (sdílená auta), sdílené jízdy taxíky a carpooling (spolujízdy), spočívá nejen v jejich snadné dostupnosti a pohodlí, ale také v jejich přínosu pro ekologii.[1]

[1] Čistou stopou Prahou. Online.

Vhodnou volbou jsou nejrůznější soutěže a aktivity jako např. výzva „„Do školy na kole“[1].

Do školy na kole je týmová výzva pro všechny studenty nad 13 let, kteří sestaví tým o minimálně dvou a maximálně pěti členech, a pravidelně spolu se spolužáky nebo pedagogy dojíždí na kole, chodí nebo běhá do školy během období daného výzvou. V rámci soutěže se účastníci mohou zapojit hned do několika soutěžních kategorií zaměřených na pravidelnost, délku jízdy či kreativitu. Školy soutěží také o titul o Cykloškola roku. Odměňováni jsou studenti nejen po skončení výzvy, ale už během přihlašování se losují šťastlivci, kteří získávají originální ceny.

Další vhodnou formou pro vzdělávání jsou i akce zaměřené na testování e-kola/e-koloběžky nebo propagace carsharing (sdílení automobilů) a carpooling (spolujízda).

Rodiny a samotné děti by obecně měly být vedeny k tomu, aby do školy chodili nebo jezdili na kole – stoupající trend je přitom opačný, stále častěji využívají automobilovou dopravu. Aby jejich pěší cesty mohly být nejen samostatné, ale i bezpečné, musí být děti vedeny k dodržování zásad bezpečnosti. K tomu je možné využít metodiku Bezpečná cesta do školy Jitky Heinrichové.[2]

[1] Auto-mat z.s. Do práce na kole. Online.

[2] Jitka Heinrichová (2008). Bezpečná cesta do školy. Envigogika 3(1), DOI: https://doi.org/10.14712/18023061.286

V běžném životě si můžu vybrat, jakou formu dopravy zvolím, například i podle toho, která co nejmíň zatíží životní prostředí. K hodnocení těchto dopadů mohu využít následující škálu, kde jsou různé formy dopravy seřazeny hierarchicky (od nejméně zatěžující až po tu nejvíc). Na jejím základě se mohu rozhodovat a podle okolností vybírat – když nejde pěšky, mohu jet na kole, nebo třeba využít hromadnou dopravu autobusem atd.

Základem takového rozhodování je otázka: Jak se můžu udržitelně přepravovat ve svém životě? Následující škála řadí prostředky dopravy od těch nejméně zatěžujících až po ty s největší: dopadem.

1. Pěšky – chůze nebo běh
2. Kolo, koloběžka (i elektronická)
3. Hromadné prostředky veřejné dopravy – autobus, vlak
4. Carpooling nebo carsharing
5. Využití alternativních taxi služeb např. Uber
6. Vlastní automobil
7. Letadlo

Více viz stránky v rámci kategorie Udržitelná mobilita na Enviwiki, především stránka Udržitelná doprava

Téma je zpracováno i v rámci portálu Doprava a životní prostředí.

Akenji, L., & Chen, H. (2016). A Framework for Shaping Sustainable Lifestyles. United Nations Environment Programme: Nairobi, Kenya, str. 7. Online.

Kolářová, H. (2003) Čtení z časopisu Bedrník, téma Co je udržitelná doprava (starší text je stále aktuální v popisu živelného rozvoje automobilismu).